Život miliardáře    (Word) (PDF)

 

Před měsícem jsem obdržela darovací kartu do luxusního obchodu poukázanou na 1 tisíc dolarů, což je v tento moment cca 25 tisíc korun.  Bylo to za hlídání sousedovic psa.  Náš soused Dean (40), bývalá rocková hvězda (údajně nahrál CD se skupinou Guns n Roses) má jednu velkou vášen a to je gembl.  Často na rychlo odjíždí do Las Vegas za „štěstím“ a někdy se mu opravdu podaří vyhrát.  Také potřebuje od sousedů dohlédnout na psa, malé stěně.  To odpoledne potkal před domem zrovna mě.  Měla jsem na spěch a vůbec to bylo hektické předvánoční období, ale slíbila jsem se o psa na dva dny postarat a Katunka pomohla.  Dean pak přišel poděkovat i s touto děkovnou platební kartou, popřál nám veselé vánoce a pravil, že díky naší pomoci (že byl schopen tak na rychlo odjet) vyhrál tyto karty a nějakou hotovost a rád se s námi o něco z toho podělí. Kartu jsem mu okamžitě vracela, ale bez úspěchu.  Bylo to prý k Vánocům a dostala jsem „rozkaz“ jít peníze utratit.  Ještě jsem nikdy nedostala rozkázáno utratit peníze a tak jsem si řekla, že by to nemusela být špatná zkušenost. Včera jsem se proto i s celou rodinou rozjela do obchodního domu.

 

V Americe existuje několik druhů obchodních domů:

1. Velmi levné, určené pro širokou veřejnost a lidi s nízkým příjmem (tyto obchody v Čechách zatím neexistují).

2. Obchodní domy stále ještě velmi přijatelné finančně, ale již trochu dražší. Ty mají i svou vlastní skupinu designérů a styl.

3. Butiky a drahé obchodní značkové domy.  Mohly by následovat výprodejní obchody vysoce značkových obchodů a desítky dalších různých obchodů na vyšší úrovni.

4.Nakonec špičkové butiky a obchodní domy, nej z nej, pouze vyhlášených jmen (Gucci, Armani, Prada ad.). Takové jaké známe z filmu Pretty Women, když vyjde Julia Robertsová za nákupy.  Mezi takový obchodní dům patřil i NM, do kterého byla i moje darovací karta.

 

Že jsme se ocitli tak zvaně v jiné „cenové skupině“ jsme poznali hned při parkování našeho auta.  Přestože máme nového a pěkného Forda (což je na české poměry něco jako nová škodovka), vozidla která se okolo nás předváděla byla jiného kalibru.  Nejdražší a nejluxusnější vozy jaké je možné ve světě vidět, žadná seriová výroba.  Automobily dle individuální zakázky.  Když jsem dala Bruceovi otázku zda zamknul za sebou naše auto, srdečně se rozesmál a pravil, že by chtěl vidět toho zloděje, co nechá všechnu tu nádheru okolo nás nepovšimnutou, jen aby si mohl ukrást naše vozítko. V této společnosti prý neváhá nechat naše auto dokořán.  Rozhlédla jsem se a dala mu za pravdu. Náš Ford se opravdu výjimal.

Obchod jako takový nevypadal až tak výjimečně. Co však bylo výjimečné, byly ceny.  A to jsme přišli po Vánocích tedy ve výprodejové době.  Měla jsem v plánu si vybrat něco na sebe, ale všechny kousky, které se mi líbily stály okolo 5 tisíc dolarů (125 tisíc Kč) a více, a tak jsem rychle zjistila, že nakonec mi náš soused až tak mnoho peněz nedal!?

Kdo se uměl v tomto prostředí rychle pohybovat, byla naše Katunka, která zbožnuje drahé věci a myslím, ze má i přehled mezi návrháři.  Obchod byl plný modelů od Armaniho, Gucci, RL, Prada, LV ad.  Katunka měla hned vybraný dárek pro sebe. Kabelku za 150 dolarů (téměř 4 tisíce Kč) a ještě malý nosič na její nový přehrávač.

Bruce a Michaela se rozhodli jít na průzkum dalších obchodů, protože nenalezli nic, co by je zaujalo a já s Katunkou jsme pokračovaly v „utrácení“.

Klientela se skládala vesměs ze samých žen a co mě překvapilo, že mnohé z nich byly cizinky (žijící v US). Ženy bohatých obchodníků, podnikatelů, lidí od filmového průmyslu. Zaslechla jsem ruštinu a arabštinu.  Prodavačky jsou milé, ale „přetrhnout“ je vidíte pouze pokud jednají se stálou zákaznicí nebo ve vás vidí vážného zájemce-kupce a začnete si zkoušet modely.  A tak to bylo i se mnou.  Dostala jsem svou kabinku, lépe řečeno takový pokoj, kde bylo mnoho věšáků, zrcadel, kanape a vešla se tam celá naše rodina.  Rychle jsem si spočítala, že s tisícem dolarů si mohu dovolit pouze nějaké to triko nebo džíny.  Džíny se mi žádné nelíbily a za tričko mi přišlo líto vyhazovat takové peníze!  Vybrala jsem si nakonec dvě košile, ale jenom protože to byl „rozkaz“ a když jsem podepisovala účet na 500 dolarů (12 500 Kč), udělalo se mi trochu nevolno.  Předělávám dětem zrovna koupelnu a za tyhle peníze bych jí měla komplet hotovou. Tady dávám to samé za dvě obyčejné, tedy neobyčejné, košile a nikdo ani nepozná, že byly tak drahé. Nejsou ani ze zlata ani nijak jinak se nevýjimají.  Ale rozkaz je rozkaz a peníze jsme utratili.

Jdeme domů.  V ruce nesu dvě malé taštičky, které mě stály přibližně 20 tisíc Kč.  Je mi trochu horko. Stále nemůžu pochopit proč ty věci stojí tolik peněz (?) a s Brucem si slibujeme, že i kdyby jsme náhodou, prostě jen náhodou přišli k nějakým těm miliardám, že zůstaneme věrni „našim“ obchodním domům.

 

Na světě, v Evropě a Americe vůbec, žije mnoho opravdu bohatých lidí.  Tak bohatých, že pro člověka s normálním- průměrným či slušným výdělkem je jejich způsob života nepředstavitelný.  V Americe je výhodou (nebo nevýhodou), že můžete do „jejich“ světa nahlédnout, nakouknout a někdy i vyzkoušet.  Pokud trpíte závistí, takové nakouknutí opravdu nedoporučuji.  Američani jsou fascinováni bohatými lidmi, které mají často na očích a sní jaké by to bylo žít v jejich světě.  Bohatí lidé se liší.  Žijí v absolutně jiné sféře, myslí jinak, hodnotí jiné věci a mezi sebou se poznají.  Bohatý člověk chce většinou své bohatství ukázat okamžitě  a těmito prvky bývají diamanty a jiné drahé kameny, kterými se ověšují. Také značkové oděvy a auta. Jejich majetek a bankovní konta totiž nejsou vidět hned, ale to co mají na sobě a sebou ano.  Mezi sebou se pak hodnotí jaký kdo má vkus a kdo „ulovil“ to nejlepší.  Mají své obchody, své školy, školky, restaurace a kluby, kde je můžete potkat.  Do společnosti boháčů se dostanete pokud jste sám také alespoň trošičku bohatý anebo něčím jiným pro bohaté zajímavý.

Za můj život v Americe jsem potkala několik opravdových boháčů a k některým jsme byli i pozváni.  Jejich domy jsou nádherné, pohádkové, místo umyvadla vodopád, zrcadlo s televizí v jednom, v garáži sbírka nejlepších vozů a za domem zakotvená jachta. Pokud peníze jenom nezdědili, ale sami si je vydělali, setkáváte se většinou s velice schopnými a chytrými lidmi.  Často osobně skromnými.

Chudí lidé se také liší.  V Americe je poznáte většinou podle dvou základních bodů:

 1. špatné nebo žádné zuby.

 2. tloušťka - čím silnější člověk tím nezdravější je = chudý životní styl.

 

 V Kalifornii máme obojí a s obojím se setkáváme a vidíme pokud si všímáme.  Tito lidé žijí vedle sebe v klidu a pohodě a navzájem se nijak neruší.

 KD J (2006)