SAN DIEGO 2009    (Word) (PDF)

Spojené státy americké tvoří padesát jednotlivých států.  Ačkoliv všude mluví stejným jazykem a platí stejnými penězi, životní styl se liší.  Životní styl je dán mentalitou místních obyvatel, podnebím a celkovým vývojem místa.  Každý americký stát je výjimečný něčím jiným a má něco, co druhý ne.  Troufám si napsat, že jeden stát má všechno.   Tím státem je Kalifornie.  Má kopce i údolí, moře i hory, vyprahlé pouště i zelené lesy, vesnice i města, slunce i sníh, bohatství i chudobu, pořádek i chaos, tempo i klid.  Svým územím patří do party největších amerických států.  Je to také nejvíce zalidněný stát a má nejrozmanitější směsku obyvatel jaká je vůbec možná.  Někteří se tu narodili a někteří přišli ze všech možných koutů světa.  Od svého počátku se sem lidé stěhují za nadějí a lepším životem nebo přinejmenším za dobrodružstvím.  Odjakživa to sem láká snílky, tvrdé pracanty a v dnešní době především nejchytřejší mozky na technologie.  Ačkoliv zlí jazykové tvrdí, že Kalifornie má odzvoněno a její zlaté časy skončily, doopravdy tomu tak není.  Alespoň zatím ne.  V Kalifornii v poslední době vznikly firmy jako je Google, Apple, Facebook, Twitter, Disney, Cisco, Intel, eBay, You Tube, My Space, Gap a v současné době vznikají další.  Na místech jako je San Diego se denně scházejí v laboratořích lidé - vědci, kteří se snaží přeměnit vodní řasy za naftu, uhlí za plyn či použitou vodu v elektřinu.  Pochybujete?  Zní to jako sci-fi?  Nebo si sami připadáte jako nevyslyšený génius s mnoha nápady?  Pak by byla vaším místem právě Kalifornie, která odjakživa poskytuje půdu pro zrealizování nápadů všeho druhu.  Stát, který je známý jako průkopník amerického kontinentu a z jeho úspěchu těží i celý svět.  Někteří jej nazývají revolučním státem.  Tím pádem je tu také ta největší konkurence, která se nikdy neobejde bez obětí a poražených.  Tlak, tempo, vysoké daně a pokrokový životní styl není pro každého.  Tak jako se každý rok přistěhuje mnoho lidí do Kalifornie, tak se také mnoho lidí vystěhuje jinam.

Na světě mám pár oblíbených měst.  Ne náhodou mezi ně patří všechna tři kalifornská velkoměsta:  San Francisco, Los Angeles a San Diego.  Dnes se vám budu snažit přiblížit jen jedno z těchto míst.  Příjemný kalifornský přístav San Diego. 

Okrsek San Diega sousedí s okrskem Orange, kde již osmým rokem žijeme.  Cesta do San Diega nám proto netrvá dlouho.  Když jde po dálnici číslo 5 všechno hladce, spatříme siluetu města do hodiny a půl.

Jezdíme do San Diega převážně do zábavných parků jako je Sea World (Mořský svět), Legoland nebo jejich slavné ZOO.  Po každé návštěvě San Diega máme pocit, že jsme si to dostatečně neužili a hned pak hovoříme o návratu.

Vhodná chvíle nastala během podzimních prázdnin, kdy jsme měli k dispozici pouze pár dní na výletování.  Bruce se nemohl vzdalovat na dlouho ze školy a stejně tak Katunka.  Na konci listopadu je navíc velice těžké najít místo, kam se dá bez problému cestovat vozem, aniž by jsme se museli potýkat s náhlou nadílkou sněhu, bouřemi nebo deštěm.  Posledních pár let se nám v tomto období osvědčilo zůstat v Kalifornii, která má stálé podnebí a poznávat okolí našeho domova. 

San Diego leží v jižním cípu Kalifornie.  Spojené státy americké mají pouze dva sousedy: ze severu Kanadu a z jihu Mexiko.  San Diego je od mexických hranic coby kamenem dohodil.  V dnešní době to má své výhody i nevýhody.  Záleží z které strany se na to díváte.  Výhodou je, že to mají Jihokaliforňané opravdu blizoučko do levných avšak krásných letovisek u teplého mexického pobřeží.  Také konzumace alkoholu za hranicí tolik nestojí jako doma.  Víkendové mejdany pro mladé jsou tam proto velice oblíbené.  V posledních letech se radovánky Američanů za mexickou hranici trochu omezily, a to z několika důvodů.  Ať už je to válka tamních drogových dealerů nebo v poslední době chřipka H1N1 lidově zvaná prasečí, vždy se našlo něco, co americké turisty z cesty do Mexika na chvíli vystrašilo.  Je to škoda, především kvůli skupinám dobrovolníků z Kalifornie, které jezdí do Mexika z charitativních důvodů a tamnímu obyvatelstvu nesmírně pomáhají.  Nejenom, že je dotují finančně, ale také jim svou prací zabezpečují přísun čisté vody nebo elektřiny a dalších základních potřeb k životu.

Když spolu sousedí dva, a jeden je na tom velice dobře, a druhý velice špatně,  nemůže tento rozdíl způsobovat nic jiného než nekonečný příval uprchlíků z bídy do bohatství.  Většina mexických uprchlíků je nelegálních, přebíhají do USA bez povolení, mnohdy nemocní a bez peněz.  Pašování lidí z Mexika je tu na denním pořádku a hranice v okolí San Diega jsou oblíbenou stezkou.  Nepomáhají ani kontroly, ani drátěné ploty, ani hrozby trestů a deportace.  Skulina se vždycky najde.  Tak jako máte jinde u dálnici cedule s upozorněním na možnost vstupu jelenů do vozovky, tak máte u San Diega cedule s upozorněním na možnost vstupu uprchlíků do vozovky.  V posledních letech tomu trochu zabraňují vysoké ploty, které lemují střed dálnice, a tak se stalo přecházení mnoha-proudové silnice méně osudové.  Vysvobození z bídy a vidina lepšího života dává sílu k dalším útěkům.  Američané dobře vědí, že dokud spolu sousedí země, které se ekonomicky velmi liší, problém s ilegální emigrací nepřestane.  Téma ve vládě i mezi lidem často diskutované.

Výše uvedená fakta a zdánlivě chaotická situace mezi americko-mexickou hranicí nezabraňuje dobře organizovaným Američanům, aby se vybičovali na výbornou a San Diego ušetřili veškerých vnějších vlivů.  Obdivuhodně patří mezi nejbezpečnější americká města.  Zdejší policie je velice pyšná na svou práci a počítá se mezi elitu.

Návštěva San Diega je proto velice milým zážitkem.  Je tu svobodná atmosféra, výborné restaurace, laskaví lidé, vesměs pohodoví serfaři a celkově tu zažijete příjemný pocit.  Celoroční stálé klima ve kterém vám není ani vedro ani zima, silné paprsky zlatého slunce a třpytivě azurová zátoka vás okamžitě zbaví chmurných myšlenek.

San Diego bylo objeveno a založeno Španěly.  V 16. století prohlásili jižní Kalifornii, přilehlé ostrovy a další území za své.  Původně se San Diego jmenovalo San Miguel.  To proto, že pobřeží jako první zmapoval Portugalec a na mapu zapisoval všechna nová jména po svatých z Portugalska.  To se ale za pár let vůbec nelíbilo Španělům a jejich vůdci Cabrillovi, který projel celou trasu znovu a jména na nově nabytém území přepsal po španělských svatých.  Španělé se pokládali za právoplatné vlastníky území, protože všechny cesty, i cesty Portugalců, financovalo království španělské.  Kdo platí, rozhoduje.  A tak vzniklo španělské San Diego.  V době zlaté horečky si postupně území, až po San Diego, dobyli Američané, kteří viděli budoucnost v jednotě Kalifornie a její připojení mezi Spojené státy americké.

K zajímavé a důležité části historie San Diega se vrátíme ještě později. 

Do San Diega jsme přijeli 22. listopadu a mířili jsme rovnou do zoologické zahrady, která se rozprostírá v Balboa parku.  Balboa je velký a příjemný park, původně založený jako botanická zahrada.  Jsou tu také muzea, další zajímavá místa anebo sem můžete zajít jen na příjemnou procházku ve stínu eukalyptů.

ZOO v San Diegu (zkráceně SD) je světově proslulá zoologická zahrada z mnoha důvodů.  Nejenom, že patří mezi největší zoologické zahrady na světě, ale také je známá jako průkopník exhibic, kde se zvěř nezavírá do klecí.  Až půjdete do ZOO a uvidíte zvířátko na které se vám dobře kouká, protože mezi vámi není ani žádný plot či klec, jen nízká zeď nebo příkop, budete vědět, že tento nápad pochází ze San Diega J

ZOO v SD je vystavěno na překrásném místě v údolí, které je pokryto vzrostlou exotickou zelení všeho druhu.  Vytváří to velice příjemný a autentický dojem.  V horkém létě slouží stromy také jako stínidla proti žhavému slunci, které zde umí pálit.  Jelikož je celá zahrada kaskádovitě začleněna do údolí, je tu pro návštěvníky vystavěno mnoho pohodlných, bezbariérových stezek rozcházejícími se různými směry.  Každý si vybere tu, která mu nejlépe vyhovuje.  Na pomoc jsou k dispozici ploché eskalátory, výtahy, lanovka, ale také autobusy, které vás celým parkem pohodlně provezou.  Exhibice jsou uspořádány prakticky a jednotlivě, takže nikdy neruší jedna druhou a návštěvník má pocit soukromí.

Navštívila jsem mnoho zoologických zahrad na čtyřech kontinentech světa, ale bez nadržování přiznávám, že se mi nejvíce líbí ZOO zahrada v San Diegu.  Je udělaná příjemně nejen pro zvěř, ale také pro návštěvníka, který tu má veškeré pohodlí.  Výborné občerstvení, mnoho čistých toalet, osvěžující pitné vodní fontánky a příjemná hudba, která se nevtíravě line celým parkem, vás udržuje svěží a funkční ve studii zvířátek.  Vymoženosti zahrady ocení především rodiče s malými dětmi nebo nemohoucí lidé.

Strávili jsme v zahradě zbytek dne a před setměním se vydali do našeho hotelu, který byl nedaleko. 

San Diego je turistické město a je tu vše také tak uspořádáno.  V Každém hotelu najdete mnoho brožurek co a kde navštívit, kde a za kolik se nejlépe najíst a jak si čas nejlépe užít dle svých představ.  Ubytovali jsme se v hotelu Holiday Inn, který stál v zátoce Mission (mišn), nedaleko Starého města - Old town

Staré město San Diega patří mezi chráněná území.  Před pár lety bylo vyhlášeno jako nejvíce navštěvované historické místo v USA.  Mexičané, o kterých byla zmínka na začátku, jsou tu svým způsobem doma.  V roce 1821 obývali toto území a Staré město založili.  Místo si vybojovali v desetileté válce o nezávislost se Španěly, ale nepatřilo jim dlouho.  Asi za dvacet let o něj přišli ve válce s Američany.  Přesto se tu z té doby zachovala velká část původních staveb a je to proto velice roztomilá a malebná část města.  Jednopatrové domečky mexické architektury 19. století přetékají suvenýry a roztomilůstkami.  Také těmi nejlepšími restauracemi v klasickém mexickém stylu.  Vydali jsme se sem na večeři, protože mexické jídlo miluje celá rodina.

Shodou okolností v SD žije a studuje také náš prasynovec Alexander.  Alex je ten nejmilejší hoch jakého kdy potkáte, a tak se s ním kdykoliv rádi vidíme.  Potěšilo nás, že s námi mohl povečeřet a strávit příjemný večer pod hvězdami v rytmu mexické folklórní hudby.

Na další den jsme si naplánovali návštěvu Mořského světa.  Zábavný a vzdělávací park plný delfínů, kosatek, lachtanů, různých mořských živočichů, ale také mnoha dalších zvířátek.  Každý den se tu pořádají šou pro diváky, ve kterých všechny tyto živočichy vidíte vystupovat.

Katunka se ten den necítila vůbec dobře a spustila se jí únavná rýma.  Byla vyčerpaná a nechtělo se jí chodit.  Proto jsme jí „utábořili“ na jednom odpočinkovém místě v parku, v teple a klidu s čajem a dobrou knihou.  Přidala se k nám vždy jen na určitá vystoupení, zatím co my probíhali parkem a exhibicemi.  V letní sezoně bývají narvané turisty k prasknutí, a tak jsme si užívali krátké fronty a málo zalidněná akvária.  Některá jsme ještě nikdy neviděli.  I v tomto parku se neustále buduje, vylepšuje a přestavuje.  Momentálně zde pracují na nové exhibici pro oblíbené delfíny, která by měla být hotová do léta 2010.

Podzimní a zimní sezona výhodně patří místním lidem.  Ani jsme se proto moc nedivili, když jsme v Mořském světě potkali české kamarádky Ingrid a Evu s dětmi, které tu žijí a dnešní prázdninový den si sem přijely také užít.  To bylo milé setkání, že?

Počasí nám celý den sloužilo a slunce svítilo.  Když však zapadne, velmi rychle se od moře ochladí.  Jeli jsme se do hotelu při obléknout, abychom se mohli projít po pláži s názvem Pacific a pozorovat sytě oranžové slunce jak rychle zapadá za obzor.  Západy slunce jsou v Kalifornii nádherné.  Každý den mají jiné barevné uspořádání, které přechází od světle růžové až po sytě červenou. Do toho se zamíchá modrá barva nebes, která je také každý den jiná a nakonec vše podtrhne černý pruh přicházející tmy.  Pohled na západ slunce mě nikdy neomrzí.

Pláž Pacific je široká, pokrytá drsným žlutým pískem a většinou plná turistů, serfařů a místních lidí.  Lemuje ji dlouhá cesta, která slouží jako chodník a cyklistická stezka.  Hned za cestou začíná první ulice bytů, domků k pronajmutí, krámků se suvenýry a restauracemi.  K večeři jsme si vybrali klasickou americkou restauraci, kde také vařili své vlastní pivo.  Američani vaří výborné pivo a každá pivnice si zakládá na vysoké kvalitě a jiném druhu.  Mám ráda pivo a ráda ochutnávám nové druhy, kterých nalézám nepřeberné množství.  Zde jsme si objednali tmavé, nasládlé s příchutí karamelu.  Bylo výborné, u teplého krbu s pohledem do tmavé noci a poslechu burácení vln, do nás jen zasyčelo J 

Přírodní zátoka, ve které San Diego leží, sloužila vždy výborně jako úkryt a přístav.  Malé zátiší k načerpání sil a zásob než se opět vypluje dál.  Dnes slouží zátoka jako jeden z domovských přístavů amerického NAVY.  Vojenské lodě tu kotví po celé délce a místo slouží jako základna pro vojsko a jejich rodiny.  Některé lodě tu mají svá místa na stálo.  Slouží ke vzdělávání občanů, podporování hrdosti národa anebo jako muzeum, kterých je SD plné.  Třetí den proto patřil prozkoumávání vojenské letecké lodi - tankeru USS Midway, která je pro veřejnost otevřena od roku 2004.

Ačkoliv se v angličtině u věcí nerozeznává mužský a ženský rod, u lodí je učiněna výjimka.  Lodě (jakékoliv) se vždy skloňují v ženském rodě.  Tento zvyk se nese od dob před naším letopočtem.  Historie praví, že loď měla posádce na dlouhých cestách připomínat milé věci z domova a také krásu jakou například obdivovali u žen.  Většina lodím se také dávala ženská jména a každý kapitán byl na tu svoji loď velmi pyšný. 
I když se už lodím nedávají pouze ženská jména, zvyk přetrval a o lodi se vždy mluví jako o ní (angl. She-ší).  Výjimkou nejsou ani vojenské lodě.

USS Midway se může pyšnit mnohými poctami.  Je to loď jejíž odysea trvala
47 let.  Od konce druhé světové války až do osvobození Kuvajtu v roce 1991.  Žádná jiná loď nesloužila Americe tak dlouho.  Na palubě se za tu dobu vystřídalo 225 tisíc členů posádky.  Jejich průměrný věk se pohyboval okolo 20 let.  Svou rozlohou překonala dosavadní „kolegyně“ a jako první loď na světě se nevešla do Panamského průplavu.  Pokud vás lodě příliš nezajímají, jsou zde také k vidění letadla, kterým byla USS Midway po celou dobu domovem.  Na její palubě se vystřídalo mnoho šikovných pilotů i námořníků a některé jejich kousky stojí za zmínku:  v roce 1963 zde poprvé použili novou technologii létání tzv. „hands off“ autopilota.  V r. 1975 loď evakuovala první uprchlíky ze Saigonu do USA.  Zachránilo se jich 3073.  Loď použili k záchraně 1800 lidí také v roce 1991, kdy začala na Filipínách soptit hora Pinatubo. 

Prohlídka celé lodě trvá více jak pět hodin.  Pobyli jsme zde celé dopoledne, ale zdaleka neviděli vše.  Nejvíce času jsme strávili na venkovní palubě, kde jsou k nahlédnutí vojenská letadla všech dob, která na lodi sloužila.  Do některých tryskáčů si návštěvníci mohou sednout a vše osahat a vyzkoušet.  Mají tam také modely ve kterých lze zažít simulovaný let.

Ačkoliv trpím mírnou klaustrofobií a do uzavřených prostorů se raději nehrnu, podpalubí Midwaye jsem si prošla téměř celé.  Bylo nejen dobře větrané, ale také dost prostorné.  Výhodou bylo, že byl listopad a venkovní teploty se proto pohybovaly okolo příjemných 20 ˚C.  V srpnu by procházka podpalubím byla jistě méně příjemná.  Nejvíce nás zaujala kotelna, kanceláře hlavního štábu a vězení, které tu měli pro případ, že by někdo zlobil.

Celý dnešní den s námi trávil také Alex, který v San Diegu žije již druhým rokem, ale na USS Midway ještě nebyl.  Zde jsme zůstali i na oběd a po něm pokračovali dál.

Specialitou Kalifornie jsou zdejší kláštery.  Vy co jste nás již navštívili, o nich víte a pravděpodobně jste ten nejblíže k nám v San Juanu, viděli.  Kalifornie má 21 klášterů, které zde založili španělští kněží jako oázy bezpečí, vzdělávání a obživy pro nové přistěhovalce z Evropy.  Tato útočiště jsou od sebe prakticky rozestavěny vždy ve vzdálenosti jednoho dne cesty na oslíkovi (pěšky nebo na koni) po celé délce kalifornského pobřeží.  Nejstarší klášter leží u San Diega a jmenuje se Mission San Diego de Alcala.  Zkráceně Klášter Alcala.  Byl založen v roce 1769, ale nevydržel dlouho.  Kláštěr napadli indiáni, celý jej vypálili a osadníky, včetně kněze Luise Jaymeho, zabili.  Luis Jayme se tak stal prvním kalifornským křesťanským mučedníkem a má na pozemcích kláštera hrob.  Budovy se pod jiným vedením vystavěly o pár let později.  Jako pojistka před možnými útoky domorodců a ohně se začalo stavět z hlíny stylem adobe.  Kláštěr Alcala byl průkopníkem ostatních kláštěrů v Kalifornii, které se později stavěly větší, krásnější a bezpečnější.  Kláštěr Alcala není proto tou nejskvostnější zdejší památkou.  Ve srovnání s novějšími stavbami Španělů je jen chudou obdobou.  Avšak nic se nezmění na tom, že hrál významnou roli v historii Kalifornie a bylo jej proto třeba navštívit.

Nedaleko od kláštera Alcala bydlí Alex, a tak nás nadšeně pozval na návštěvu do jeho domku.  Starší vysokoškoláci se tu často dají dohromady se třemi i více spolubydlícími a pronajmou si byt či dům poblíž university.  Prý je to lepší než život na koleji, ale určitě ne levnější.  Alex bydlí v hezké a klidné čtvrti blízko jeho SD University. 

Již se schylovalo k večeru, když jsme se od Alexe opět všichni rozjeli na další významné místo v okolí San Diega – poloostrova Point Loma.  Je zde národní památník objevitele a dobyvatele území Cabrilla, o kterém se zmiňuji na začátku dopisu.  Point Loma je vysoký, dlouhý kopec, který sahá hluboko do oceánu a proto je tu nádherný výhled do okolí.  Na jeho vršku je maják, který dříve sloužil lodím pro orientaci.  Dnes je součástí zdejšího památníku a muzea, kde se dovíte vše důležité o založení San Diega a objevení jižní Kalifornie.  Z Point Lomy je také nádherný pohled na město, které leží přímo na druhé straně zátoky.  Point Loma je výš, a tak máte celé SD jako na dlani. 

Slunce začalo zapadat za obzor a my ještě stále běhali po poloostrově a obdivovali chvilku výhled z jihu, pak ze západu anebo z východu.  Také by se tu dalo strávit více než jen pár hodin.

Na večeři jsme se přesunuli do centra města, do čtvrtě zvané Plynové lampy.  Dříve se tu svítilo pouze plynovými lampami, které byly rozmístěny na každém rohu
a proto vznikl tento název.  Dnes už, ačkoliv funkční, starodávné lampy slouží víceméně k dekoraci jako jedny z mnoha osvětlení.  Tato moderní čtvrť je místo, kam se chodí za jídlem a nákupy.  Obchody a restauracemi to tu přetéká.  Jsou tu restaurace všeho druhu, ale především ty dražší a luxusnější se skvělými službami a vybraným personálem.  Méně kvalitní, v době ekonomické krize, už dávno zkrachovaly, a tak je velice lehké najít dobré jídlo.  Každá restaurace, která se stále drží znamená kvalitní službu i jídelníček.  Stačilo proto jen vybrat kuchyni na kterou jsme měli chuť a zajít do prvních dveří.  Vybrali jsme si chutě Pacifiku, což jsou jídla z Havaje, Japonska a dalších ostrovních zemí.  A neprohloupili.  Jídlo tam měli dokonalé.  Tím jsme se také rozloučili s Alexem, a na další, závěrečný den se chystali už sami.
 

Hotel se začínal před svátky Díkuvzdání (vždy poslední čtvrtek v listopadu) zaplňovat turisty, kteří měli pár dní volna a přijeli za turistikou tak jako my anebo na návštěvu k příbuzným se kterými slavili největší americký svátek v roce.  Bylo na čase přeplněný hotel opustit.  Ve středu, na svátek Kateřin, 25. listopadu jsme zabalili kufry, naložili auto a mířili do poslední destinace našeho putování San Diegem.  Ujížděli jsme z města ven směrem na sever a poslední zastávku udělali ve Wild Animal Park (v parku divočiny).  Tento park je obdobná ZOO, s tím rozdílem, že je tu možnost Safari.  Žlutý vláček vás proveze rozlehlou osadou, kde žije zvěř v otevřeném prostoru a pospolu.  Hlubokou propastí a občas průhledným plotem jsou odděleny pouze šelmy, které dobře nakrmené stejně celý den odpočívají ve stínu stromů.  Wild Animal Park patří k SD ZOO a proto tu najdete stejnou kvalitu služeb, péče o zvěř i návštěvníky.  Park neboli zahrada je v ději neustálého vylepšování, přistavování a zdokonalování.  Den před Díkuvzdáním tu bylo poměrně málo návštěvníků, a tak jsme si opět užili exhibice ke kterým se v turistické letní sezoně ani nikdy nedostaneme.  Krmení zvěře, na které se jindy stojí fronty, nám nyní sami nabízeli a obě dcery si toho s radostí dostatečně užily. 

San Diegu jsem slýchávala od útlého dětství, protože tu bydlela jedna z mých tet, a protože se tu před 36 lety narodil můj mladší bratranec Jiří.  Nikdy jsem si ale nemyslela, že budu San Diego znát tak dobře i já, a že ho budu mít od našeho domova takzvaně „za humny“.  Podle toho vidím, že nic není nemožné.  Dnes patří SD k mým nejoblíbenějším městům a moc by se mi tu líbilo bydlet.

SD a jeho okolí je opravdu výjimečné město a svou náladou a životním rytmem zase jiné, než komerční Los Angeles nebo větrné San Francisco.  Rozhodně je to místo, které stojí za návštěvu.  V mém dopise jsem popsala jen zlomek toho, co je v San Diegu k vidění nebo k poznání.  Ale doufám, že toto nakouknutí, do dalšího zajímavého místa západní polokoule, ponoukne třeba i vás k dalšímu prozkoumávání světa.  KDJ