WASHINGTON, OREGON, KALIFORNIE 2011 – Západní pobřeží USA

 červenec

 

            Část III. - pokračování cestopisu KANADA 2011 a YELLOWSTONE 2011

 

            Washington

            Než jsme se nadáli, byli jsme na státní hranici.  Vládla tu úplně jiná atmosféra, než na hranicích cestou do Kanady.  První rozdíl byl v tom, že tu stála celá kolona vozů.  Ne jedna, ale hned dvě dlouhé řady aut, které se později dělily na šest a více skupin.  Čekání však ubíhalo rychle, protože tu odbavovalo mnoho celníků.  Za druhé lilo jako z konve.  A za třetí, tu stála krásná bílá brána, nazývaná Oblouk míru, na kterém se spolu tyčily vlajky Kanady a USA.  Za branou nás vítalo městečko Blaine ve státě Washington.

             Celníci byli samí Američané.  – “Tak copak jste v Kanadě vyváděli?”, zněla první otázka urostlého, plavovlasého celníka, kterému jsme v zápětí vložili do ruky naše cestovní pasy. – “Ále jako obvykle”, odpověděl vesele Bruce.  Celníka velmi zajímalo, co to “jako obvykleznamená, a tak jsme mu museli vyprávět o Stampede v Calgary, o nádherném Lake Louise i
o Vancouveru.
  Vyslechl nás, pak se nám vážně zadíval do očí a zeptal se, zda vezeme něco nedovoleného. “Jabka”, napadlo ovoce se do USA odnikud převážet nesmí. Předpis je předpis, a tak naše krásná jablka skončila v koši na odpadky.

            V tom smutečním rozpoložení nad jablky jsme úplně zapomněli, že ještě vezeme (pašujeme) Kinder Surprise vajíčka z čokolády, která se také nesmí do USA převážet.  Před pár lety vyšlo nařízení, které moc dobře nechápeme: “potravina zkombinovaná s hračkou je nebezpečná věc a cokoliv, co spadá do této kategorie je do USA zakázano distributovat.”

            V Kanadě se však vajíčka  vesele prodávají dál, a tak jsme si jich pár koupili.  Styděla jsem se za to, jací jsmepašeráci”.  Tam Becherovku, zpět vajíčka, kdyby to našli, tak to jde všechno do koše za jablky.  Celníka ale hlavně zajímalo, zda vezeme zbraně (asi kvůli poznámce o Stampede a kovbojích) a ty jsme sebou žádné neměli. – “Vítejte domů lidičky”, pravil nakonec celník, zběžně nám zasalutoval a mával na auto za námi.           

            Později jsme se ještě dozvěděli, že na tomto hraničním přechodu je neustále veliký provoz. Mnoho lidí tudy jezdí za prací do USA, kde mají vyšší platy, ale přitom žijí v Kanadě, kde mají levnější zdravotní pojištění a mírnější daně.  Jak najdou lidé výhodnou skulinu, hned využívají. 

 

            Území státu Washington bylo původně součástí oregonského teritoria.  To bylo však příliš velké a nepřehledné území. Když se teritoria měnila postupně na státy, vláda rozhodla některá území zmenšit.  A tak v roce 1889 vznikl 42. stát Washington s hlavním městem Olympia.  Státní vlajka je brčálově zelená. Uprostřed ji zdobí pečeť s portrétem prvního prezidenta Spojených států, Georgem Washingtonem. Stát nese přezdívku Věčně zelený.

            Washington je jediný americký stát, který je pojmenovaný po prezidentovi.  O jeho názvu rozhodla vláda v hlavním městě USA, ve Washingtonu, D.C., která evidentně oplývala malou fantazií na nová jména.  Trošce obyvatel, která tehdy území obývala, se název zamlouval, lépe řečeno neprotestovali.  Zřejmě nikoho nenapadlo, že by se stejné jméno hlavního města a státu mohlo plést.  Začalo se proto k názvu Washington přidávat podstatné jméno stát tak, aby bylo všem jasné, o který “Washington” se jedná.

            Mířili jsme do Seattlu, největšího města státu Washington, které leží ve stejné mořské úžině jako Vancouver. I v dešti nám cesta ubíhala dobře.  Měli jsme před sebou 229 km, asi dvě hodiny v autě.  Ujížděli jsme úrodnými lány země, které se zelenaly jako státní vlajka.  Pěstuje se zde mnoho brambor (nejvíce po státu Idaho), žita, ječmene, řepy, slámy a v neposlední řadě tu uvidíte mnoho jabloňových sadů.  Také se tu chovají krávy, jak na maso, tak na mléko.  Krajina mi velmi připomínala střední Evropu.

            Lidí je tu také více. Pobřeží od Vancouveru po Seattle je poměrně hustě zalidněno.  Bylo tomu tak odjakživa.  Díky snadné obživě, kterou obstarával oceán bylo pobřeží od Aljašky, po severní Kalifornii oblíbeným domovem mnoha indiánských kmenů.  Jelikož nemusely tolik času trávit lovem a hledáním potravy, měly více příležitostí k rozvíjení.  Stavěly si celé vesnice, dokonce jednoduché dřevěné domy a nejtěžší práci za dělali otroci, které si zajímali po vítězných bojích s jinými kmeny.  Pobřežní kmeny proto patřily k těm nejzámožnějším z celé Severní Ameriky.  Dodnes tu žije cca 90 tisíc indiánů v 27 rezervacích.  Mezi největší kmeny patří lidé Yakamas, Colvilles, Lummis, Tulalips a Spokenes. 

            Počet obyvatel státu Washington stále roste a rychle se blíží k sedmi milionům.  Tím se dostává na třináctou příčku nejvíce zalidněného státu v USA.  Washington zaplavují nejen přistěhovalci z ciziny, dnes převážně Asiaté, ale především Američané z jiných států, kteří sem přicházejí za pracovní příležitostí, mírnějším podnebím či jiným životním stylem.

            Každý stát se něčím rád pyšní.  Ve Washingtonu vás upozorní na svou svobodomyslnost a rovnoprávnost žen, které tu začaly volit o dekádu dříve než zbytek Ameriky (již v r. 1910).  Také na rovnoprávnost rodičů – Den otců se tu slaví přibližně od stejné doby jako Den matek.  Zasloužila se o to Sonora Louise Smart Dodd (1882–1978), které v dětství zemřela maminka a otec pak sám vychoval šest dětí.  Sonora nechápala, proč by se měl slavit pouze Den matek, který byl v USA uznán jako státní svátek na začátku dvacátého století.  Prosadila proto Den otců, který se oficiálně ve městě Spoken, stát Washington začal slavit 19. 6. 1910.  Ačkoliv měl Den otců od počátku mnoho příznivců a podpory, kongresu se celonárodně podařil prosadit, v roce 1966.  Od doby se slaví každou třetí neděli v červnu.  Říká se, že rozhodnutí o Dni otců trvalo kongresu déle proto, že v něm úřadovali samí muži a nechtěli, aby to vypadalo, že nahrávají sami sobě.

            No, a když jsme u rovnoprávnosti ve Washingtonu, tak nám nemůže chybět ani ta rasová.  Washingtoňané si v roce 1996 do čela státu zvolili Geryho Lockea, který se tím pádem stal prvním americkým guvernérem čínského původu.  Když přihlédneme na to, že je to s převahou stát bělochů, pak je to opravdu úspěch.  Ještě dodám, že Hispánců (Mexiko) tu žije 9%. 

 

Toto je pouze ukázka. Obsah celé kapitoly naleznete v knize Proti proudu zeměkoule (2012), k zakoupení na: http://www.kosmas.cz/ nebo http://www.carpe.cz/

Otázky a informace zasílejte na email: cestopisykatka@live.com