AUSTRÁLIE 2012

Sydney, NOVÝ JIŽNÍ WALES

...Bruce jezdil do školy metrem a pak mohl popojet dvě stanice tramvají nebo dojít pěšky.  Ve škole ho uvítali, dali mu příjemnou kancelář a pak už nechali pracovat.  Zrovna začal nový školní rok a každý měl ruce plné práce.
Shodou okolností se do Sydney nedávno přestěhovala jedna rodina z naší čtvrtě v Kalifornii.  Matky ze SRPŠ, které mi tu zprávu předaly, mi kladly na srdce, ať se s Olsonovými rozhodně sejdeme!  Děti se znaly ze školy a já s maminkou Polly od vidění.  Vždy jsme se srdečně zdravily a přály si hezký den.  Vyplatí se být na lidi slušný, protože, když jsem se Polly ozvala, hned si na nás vzpomněla a nedala jinak, že k nim musíme první sobotu v Sydney přijít na večeři.  Z večeře se stal celý víkend a ze dnů celé týdny.  A z Olsonových výborní přátelé a spojenci během pobytu v Sydney.  Michaela si s jejich dcerkou pravidelně chodila hrát, koupat se v moři a na nákupy do města.
„A na co bychom si měli u Australanů dávat největší pozor?“  Ptali jsme se Kevina, manžela Polly, který pracoval pro australskou firmu.  Měli jsme na mysli kulturní rozdíly, nechtěli jsme ničím urazit.  „Co je takové největší faux pas?“  Kevin se bez váhání rozpovídal o tom, že Australané nejsou žádná pimprlátka, aby se jich něco rychle dotklo.  Jsou to fajnový lidi, kteří neholdují snobismu a vytahování.  S hlupáky také nemají soucit...„Ale co je dokáže namíchnout nejvíce je, když někdo kňourá.“  Dodal Kevin.  Poznámky typu:  „Je mi horko, tohle mi nechutná, tady mě bolí, mám hrozný den, mám těžký život...“ je nedojímá.  V Americe je kňourání také považované za neslušnost, ale lidé to přejdou mlčením a postupně se s vámi přestanou bavit, vídat, zvát ap.  V Austrálii nemlčí, ale okamžitě vás uzemní strohým: „no whinge“ (nou vingží) - nekňourej.  Že měl Kevin pravdu, jsme zjistili hned za pár dní, když si jedna servírka stěžovala kolegovi, že jí není dobře.  Odbyl jí prostým „no whinge“.
Ačkoliv nejsme rodina kňouralů, výraz jsme si osvojili a používali, když si někdo z nás chtěl začít na cokoliv stěžovat.  Michaela už vůbec nechtěla být považovaná za kňourala, a tak mi přestala hlásit i docela podstatné věci.  Například, když jí pokousaly při plavaní mořské vši a její porcelánová kůže zrudla a napuchla, na mou otázku „co to je?“, hlásila, že vůbec nic!
Blížil se konec února, v Sydney léto pomalu končilo a nám se v příštích dnech rýsovala další cesta.  Austrálie je obrovská země a abychom ji poznali dobře a celou, museli jsme být neustále v pohybu.  Skládá se ze šesti států a dvou teritorií:  Nového Jižního Walesu, Queenslandu, Victorie, Tasmánie, Jižní Austrálie, Západní Austrálie, Severního teritoria a Teritoria hlavního města Austrálie.  Každý stát je jiný, má jiné zákony, pravidla i přírodu.  Těšili jsme se, až je poznáme.  Náš první výlet směřoval do státu Queensland.

Ukázka z kapitoly AUSTRÁLIE, Sydney NSW v knize Cesta za datovou čáru.  K zakoupení v knihkupectví po celé ČR a SR.  A také zde:  http://www.kosmas.cz/autor/39153/katerina-dehningova/